Sekulární františkánský řád v Plzni

Tento slavný den přišel (16. 7. 1228) a stal se pamětihodným pro všechny časy. Nejen země světa, i nebeská obydlí má naplnit radostným jásotem. Jsou pozváni biskupové, přicházejí opati a z nejvzdálenějších zemí se scházejí církevní hodnostáři. Dokonce i jeden král vzdává světci úctu svou přítomností, rovněž zástup hrabat a vznešených tohoto světa. Tito všichni provázejí pána okruhu země a v nádherném průvodu vcházejí do města Assisi. Přicházejí k místu, které je připraveno pro slavnostní akt. Kolem Svatého Otce je vznešený zástup kardinálů, biskupů a opatů. Je tu i veliký zástup kněží a kleriků, šťastná obec řeholníků, skromných řeholnic v závojích, i veliký zástup ze všech zemí a nesčíslné množství lidu obojího pohlaví. Ze všech stran sem přicházejí mladí i staří a bouřlivě si žádají, aby se mohli účastnit tak velkolepé slavnosti. Velebně stojí papež, snoubenec Kristovy církve, obklopen tak pestrou nádherou synů. Na hlavě má papežskou mitru, oděn ve svatá roucha protkávaná zlatem a posetá broušenými drahokamy. Tak tu stojí, pomazaný Páně, ve zlatém lesku majestátní nádhery a přitahuje oči všech. Kolem něho stojí kardinálové a biskupové, ozdobeni lesklými řetězy a oblečeni v bílá roucha; obraz krásy, v němž se jako v zrcadle odráží radost blažených v nebi.

Všechen lid očekává s napětím slova radosti, slova plesání, slova nikdy neslyšená, slova sladkosti, slova chvály, slova věčného blahoslavení. Nejprve všemu lidu káže papež Řehoř: vřele, vroucně a zvučným hlasem hlásá Boží chválu a slávu. Také blaženého Otce Františka velebí vzletnými slovy a při zmínce o čistotě jeho života je dojat až k slzám. Řekl: "Jako denice uprostřed mlh, jako měsíc v úplňku, jako září jasné slunce, tak zazářil on v Božím domě." Když papež skončil pravdivou a důstojnou řeč, čte jeden z jeho podjáhnů, jménem Oktavián, daleko slyšitelným hlasem světcovy zázraky. Pan kardinál jáhen Reiner, muž obdařený bystrozrakem a zbožností a muž přísných mravů, se slzami v očích vysvětluje zázraky vznešenými slovy. Je vidět, jak se pastýř církve raduje, jak je v srdci hluboce pohnut a vzlyká štěstím. Ani ostatní církevní hodnostáři se nemohou ubránit slzám, které kanou na jejich roucha. Také lid, unavený napjatým čekáním, slzí.

Nato pozdvihuje Svatý Otec ruce k nebi a mocným hlasem volá: "Ke cti a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha Svatého, přeslavné Panny Marie, svatých apoštolů Petra a Pavla, i ke cti svaté římské  Církve, po poradě s našimi bratry a jinými hodnostáři rozhodujeme, aby byl přeblažený Otec František, jehož Pán oslavil v nebi a kterého ctíme na zemi, zapsán do seznamu svatých a jeho svátek aby se slavil v den jeho smrti."

Lid se k chvále Boží přidává a ke cti vznešené Trojice a svatého Františka přináší dary díků. Amen.

To se stalo v městě Assisi dne 16. července, v druhém roce pontifikátu pana papeže Řehoře IX. (Pozn. překl.: Tento druhý rok byl od 21. 3. 1228 do 20. 3. 1229. Z bezprostředního a detailně přesného líčení svatořečení se právem uzavírá, že se této slavnosti Celano osobně účastnil.)

zdroj: První životopis Svatého Františka od Tomáše z Celana

Po těchto slovech zanotovali ctihodní kardinálové spolu s papežem hlasitě Te Deum. Vtom zazněl nadšený potlesk všeho lidu, který velebil Boha. Země se hlukem otřásá, vzduch se chvěje jásotem, půda vlhne slzami. Znějí nové zpěvy, duchovními melodiemi jásají Boží služebníci. Hudební nástroje znějí, zástupy zpívají, rozkošná vůně stoupá k nebi a dojímavé písně se rozléhají údolím. Je jasný den, zkrášlený ještě jasnějšími paprsky. V zástupech se zelenají olivové ratolesti i čerstvé listí jiných stromů, kolem papeže slavnostní roucha a skvělost nádhery. Srdce všech uchvacují a rozradostňují pokoj a požehnání.