8. 8. Svatý Dominik, kněz, zakladatel Řádu bratří Kazatelů
Svatý Dominik se narodil mezi rokem 1173-1175 v kastilské vesnici Caelurega ve Španělsku v rytířské rodině Guzmánů. Jeho rodiče byli Felix Guzmán a blahoslavená Jana z Azy.
Jako sedmiletý byl Dominik poslán ke svému strýci, knězi, který ho vyučoval především gramatiku a latinu a v patnácti letech pak Dominik nastoupil v Palencii studium svobodných umění. Již v době studií se projevila jeho mimořádná láska k bližním, když se nabídl jako náhrada za chlapce prodaného do otroctví, a obchodník s otroky dojat jeho obětavostí propustil oba.
Po dokončení studia ve čtyřiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze a stal se kanovníkem reformované kapituly v Osmě.
Obrat v jeho životě způsobily dvě cesty do severního Německa. Ty podnikl v letech 1203 - 1206 jako průvodce biskupa Diega z Azeveda, kterého král Alfons VIII. pověřil diplomatickým posláním. V jižní Francii se setkali jednak s bludaři, jednak s pohanským kočovným kmenem Kumánů v Německu a chtěli jim hlásat Evangelium.
Zpočátku chodili biskup Diego a Dominik spolu s papežskými legáty. V chudobě a pokoře, žijící z milodarů, kázali a poučovali posluchače o věčné Pravdě. Když roku 1207 biskup Diego zemřel a papežští legáti se vrátili do svého káštera, zůstal Dominik sám a pokračoval ve svém úsilí o spásu bludařů. Proto mu Pán poslal bratry a později i sestry, které se za ně modlily. V dubnu 1215 v Toulouse složili první bratři řeholní sliby do rukou svatého Dominika a v červnu téhož roku byla komunita schválena diecézním biskupem Fulkem.
Papež Honorius III., nástupce Innocence III., předává Dominikovi 22. 12. 1216 privilegium, které potvrzuje Komunitu u svatého Romana z Toulouse jako řeholní společenství a v papežském listě z 21. 1. 1217 se poprvé objevuje termín Praedicatores (Kazatelé). Honorius III. zde Dominika a jeho bratry nabádá, aby neohroženě kázali Evangelium a roku 1218 udělil bratřím papež Honorius III. spolu s několika dalšími výsadami právo kázat po celém světě.
Svatý Dominik kázal nějaký čas v severní Itálii, odkud koncem července roku 1221 dorazil zcela vyčerpán do Boloně. Zde 6. 8. 1221, po generální zpovědi před 12 kněžími, zemřel. Nebylo mu ani padesát let. S bratry se loučil slovy: "Neplačte, po smrti vám budu užitečnější než za živa." Na jeho pohřeb přijel kromě jiných kardinál Hugolin, který se s Dominikem podílel na reformaci římských řeholnic. Ten jej také již jako papež Řehoř IX. 3.7. 1234 svatořečil.
Ona dvě zářící světla, blažený František a Dominik, byli v Římě na návštěvě u ostijského pána, který se později stal papežem. … A když odcházeli, prosil blažený Dominik blaženého Františka, aby mu dal provaz, kterým je přepásán. Blažený František se z pokory zdráhal, tak jako Dominik prosil o něj z lásky. Konečně přece zvítězila blažená touha prosícího a blažený Dominik nosil od té doby provaz blaženého Františka. Vyprosil si jej násilím lásky a nosil pod svým šatem kolem beder. Naposled si podali ruce a jeden druhému se vroucně odporoučeli, … a když se loučili, řekl Dominik těm, kdo stáli kolem: „Opravdu říkám vám, že tohoto svatého muže Františka by měli následovat všichni řeholníci, neboť tak je veliká jeho dokonalost a svatost.“
Angelo Clareno: ZRCADLO DOKONALOSTI
http://www.youtube.com/watch?v=dUA3xuAeqLk
