Mučedníci z dob husitských
Pro většinu českých katolíků i nekatolíků je sotva známé, že máme celou řadu mučedníků z řad světských i řádových kněží i laiků, kteří položili svůj život za víru již v době předhusitské, jak tomu bylo například v Olomouci, kde markrabí Prokop dal zpustošit olomoucký sídelní chrám, kanovnickou rezidenci a mnoho kněží týral a umučil. Málokdo ví o útisku a obětech kartuziánů, kteří se jako první postavili od samého počátku proti šířícím se Wiklefovým bludům, které se pro naše dějiny i pro naši zemi nakonec staly tak osudnými. Stejně tak se mlčí o kněžích, kteří byli zbiti, zmrzačeni anebo usmrceni, protože odmítli za interdiktu, vyhlášeného nad Prahou kvůli Husovi, konat zapovězené Bohoslužby.
Svátek apoštolů slovanských svatého Cyrila a Metoděje se dostal u nás v roce 1863 do sousedství výročního dne Husovy smrti.
Je to sousedství více než výmluvné. Poutníci, kteří v hojném počtu navštěvují velehradskou baziliku, mohou v její klenbě spatřit fresku z roku 1772, zobrazující umučení sedmi velehradských cisterciáků nedakonickými husity, k němuž došlo v únoru 1421. V původním hlavním oltáři velehradské baziliky je jako zvláštní relikvie zasazen kámen, na kterém byli uprostřed chrámu upáleni. Další cisterciácké kláštery, posvěcené krví mučedníků, jsou například Zlatá Koruna, Osek a Zbraslav. Své mučedníky z doby husitské mají augustiniáni v Jaroměři, benediktini v Břevnově, dominikáni u Jaroměře a kartuziáni v Sedlci. Město Mohelnice leželo půl století v rozvalinách, a v nich položilo za svou víru život 700 katolických křesťanů.
PAVEL, farář u Prahy, zabit roku 1626 od husitů (památka 16. června).
ZDENKO, z řádu Johanitů, na kusy rozsekán od táboritů na rozkaz Žižky. Před smrtí projevil přání, aby jeho tělo mohlo být v částečkách rozesláno do všech krajin a aby dalo svědectví o pevnosti jeho víry. Rok smrti kolem roku 1420, památka 5. března.
Na mnohých místech prokazovala se mučedníkům úcta. Ve 30. letech 20. století prosili čeští katolíci Apoštolský Stolec, aby zavedl o mučednících z dob husitských proces blahořečení a aby ustanovil jejich památku na den 6. července. Dokumentační studie P. Augustina Neumanna OSA opatřená Imprimatur opata Bařiny i biskupa Karla, vyšla v Hradci Králové roku 1927 pod názvem Katoličtí mučedníci doby husitské.
V klášteře zbraslavském:
Husitský kronikář Vavřinec z Březové píše ve své "Kronice": "Dne 12. června 1420 upálili táborité 4 zbraslavské cisterciácké mnichy proto, že nechtěli svolit k přijímání pod obojí způsobou a že nechtěli odložit svůj šat řeholní." V klášteře zbraslavském byla hrobka českých králů. Husité ji vyloupili, zabili koho dopadli, mrtvolu krále Václava IV. zhanobili.
Tentýž kronikář vypravuje, že dne 1. dubna 1421 táborité shodili rytíře JANA KOBLIHA v Berouně z věže a že ho cepy ukrutně bili. Eneáš Sylvius, jenž se později stal papežem jako Pius II., doplnil tuto zprávu ve svých "Českých dějinách": "Žádali, aby se Koblih k nim přidal. Když odporoval, pálili jej a mezitím jej vybízeli, aby přivolil k přijímání pod obojí způsobou; on však nechtěl tak učinit a ukončil svůj život ve společnosti Církve."
V Jindřichově Hradci:
Kronikář Balbín vypravoval ve spise "Miscellanea Regni Bohemiae" (Praha 1682), že dne 12. května 1425 dobyli husité Jindřichova Hradce a že v sudu upálili petrovického faráře jménem OCELKU, a to proto, že byl jejich odpůrcem.
Na Břevnově:
Dle svědectví Vavřince z Březové upálili husité 2 benediktiny, že "odporovali učení o přijímání z kalicha".
Ve Zvoli u Jaroměře:
Balbín se zmiňuje, že ve Zvoli u Jaroměře byli před dnem 16. května 1421 4 dominikáni od husitů utopeni.
V Jaroměři:
V Jaroměři byli dne 16. května 1421 pro víru upáleni probošt ŠTĚPÁN a 16 augustiniánů a jiných kněží.
V Kolíně:
V Kolíně byl upálen děkan IGNÁC RONOVSKÝ; Vavřinec z Březové praví eufemisticky: "Duchovenstva nebylo šetřeno."
V Chomutově:
V Chomutově byli katolíci stiženi krveprolitím, které, jak Palacký pravil, i za husitských válek nazváno býti může neobyčejným. Vavřinec z Březové udává počet ubitých katolíků kolem 2500. Ušetřeno bylo kromě žen a dívek pouze 30 mužů, aby mrtvoly pohřbili. Vavřinec z Březové, sám husita, ale mírnější, zhrozil se toho, čeho se dopustily "zlotřilé ženy táboritské". Vylákaly totiž ženy a dívky pod slibem svobody z města, oloupily je a zavřely do lisovního domu a tam je upálily. Už Balbín žádal, aby mučedníci chomutovští byli blahořečeni.
V Lužické Lovani:
Podobné krveprolití bylo v Lužické Lovani v roce 1427. Tam byli usmrceni převor dominikánský, jiní kněží a laici, mezi nimi studující vysokých škol pražských, kteří se tam uchýlili.
V Hradecké diecézi:
V Hradecké diecézi jednali sektáři orebští - jak Eneáš Sylvius vypravuje - ukrutně proti katolickým kněžím: uřezavše jim ruce a nohy, pohodili je na led, aby tam zmrzli; jiné propustili, když je byli zprvu hanebně zohavili.
Na Moravě:
Vizovický opat Martin vypovídal dne 25. října 1421 takto: Husité upálili téhož roku, asi v únoru, JANA, opata velehradského, muže dle mínění lidu svatého, a jiných 6 kněží pro víru. Dle listiny velehradského kláštera vypovídal roku 1452 jistý Petr Gensberger takto: "Husité upálili polešovského faráře MIKULÁŠE, že se nechtěl přidat k nim."
V Prachaticích:
V Prachaticích dal Žižka asi 85 lidí zavřít do sakristie, dal na ně naházet slámu se smolou a zapálit.
Dále dominikáni umučení ve Frankenštejně, zavraždění pana OLDŘICHA na Sezimově Ústí, katolíci za obležení Plzně umučení, konšelé Nového Města pražského, farář MEGERLEIN v Radkově u Kladska.
Obrázek: Mučení cisterciáků ve Zlaté Koruně, fra Tadeáš Schnechegger
Na doplnění celkového historického rámce:
Roku 1451 přichází do naší země svatý Jan Kapistrán jako apoštolský misionář, který má získat druhou husitskou generaci pro jednotu s Církví. Přichází v doprovodu dvanácti bratří observantů. Na Moravě dosáhl pozoruhodných úspěchů řadou konverzí (asi 12000 kališníků se vrátilo do katolické Církve), proto se v Čechách musel omezit jen na působení v okrajových územích. Nikdy mu nebyl povolen vstup do nitra země, zvláště do Prahy, kde byl zemským správcem kališník Jiří z Poděbrad a myšlenkovým vůdcem kališník Jan Rokycana. Kněží podobojí neměli valného vzdělání, alespoň ne takového, aby se mohli měřit s přicházejícími observanty. Proto si kališníci stěžovali na činnost jak observantů, tak i konventuálů. V září 1483, kdy král Vladislav Jagellonský kvůli morové nákaze byl mimo Prahu, došlo zde k násilnému převratu. Vzbouřenci zaútočili i na klášter svatého Ambrože, který byl zpustošen, kostel znesvěcen, vetřelci uřezali bratrům uši a nosy a vyhnali je. Jeden starý kněz byl zabit. Nakonec byly kostel a klášter zapáleny. Minoritskému kostelu a klášteru se vedlo o něco lépe, snad proto, že zde byli vždy pohotově staroměstští řezníci se svými sekerami, ale i tak byli bratři také vyhnáni. V Jižních Čechách působil v té době observant Jan Vodňanský, který zemřel roku 1530 v Bechyni. Byl to Čech, pocházel z kališnické rodiny. Z chudého studenta se stal bakalářem bohosloví a přestoupil ke katolictví. Nakonec vstoupil k observantům a vytvořil typ "lidového františkána": procházel bechyňským krajem od vesnice k vesnici, navštěvoval jinověrce, diskutoval s nimi a přesvědčoval je o pravdách víry. Také psal obranná věroučná pojednání. S Jindřichovým Hradcem se pojí i jméno kvardiána, který zde působil o deset let dříve, než Jan Vodňanský. Byl to Kliment, kterému se podle jeho řádové příslušnosti říkalo "Bosák". Dříve byl mistrem svobodných umění na lipské univerzitě, vynikal také teologickým vzděláním, a proslul jako kazatel, básník a hudební skladatel. Řádoví dějepisci jej nazývají "magister artium, vir profundissimae scientiae".
Zdroj: Isidor Vondruška, Životopisy svatých, Ladislav Kuncíř, Praha 1931 a Světlo, č. 27/1999
