Sekulární františkánský řád v Plzni

I. část  - činnosti řádu                                                                                

Přechodné období (1989 – 1994)

Svatořečení Anežky Přemyslovny 13. listopadu 1989 v Římě bylo skutečně zlomovým termínem. „Naplnil se čas“ a v Římě bylo přes 6000 poutníků z Československa a téměř 3000 krajanů. Ještě nikdy v dějinách nevycestovalo najednou tolik Čechů a Slováků.         Po příjezdu ze svatořečení se politické události doslova řítily – padl totalitní režim, nastaly dny skutečné svobody – i pro církev. A samozřejmě tyto změny ovlivnily i činnost a postavení terciářů – členů Sekulárního františkánského řádu. Jedním z prvních a hlavních organizátorů byl Ing. J. Tůma, který byl pověřen, aby pomocí inzerátu pozval všechny sekulární františkány do Prahy. K tomu došlo v únoru 1990 v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Byli přítomni bratři a sestry z celého Československa. Další setkání se konalo v březnu a byla na něm ustavena přípravná národní rada. Na základě žádosti ministerstvo kultury ČSR svým rozhodnutím ze dne 15. května 1990 oficiálně obnovilo legální činnost řádu (viz příloha č. 26). Byla zajištěna právní subjektivita řádu, a tak na brněnské kapitule svolané na 19. května 1990 se mohlo přikročit k volbě prozatímní rady.         Hlavní pozornost a úsilí prozatímní národní rady byla soustředěna na organizační záležitosti: kanonické ustanovení místních bratrských společenství, finanční příspěvky, exercicie a duchovní cvičení, vydávání Serafínské cesty a základních publikací pro duchovní růst členů řádu, vytvoření oblastních rad v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zajištění účetnictví řádu, vedení administrativy, františkánská mládež, Druhové sv. Františka a řada podobných věcí. V květnu 1992 proběhla v národním bratrském společenství pastorační vizitace delegáta Konference generálních duchovních asistentů SFŘ P. Carl Schäffera OFM, na jejíž závěr se P. Schäffer zúčastnil národní kapituly SFŘ v ČR. Národní rada též rozhodla, že je třeba se zaměřit na prohlubování františkánského ducha a stanovila pro tento rok tři základní směry: pravda, jednota, charita. Volební kapitula v roce 1994 ve Žďáru nad Sázavou ukončila znovuoživení řádu v ČR a tím celou těžkou kapitulu jeho dějin, která trvala plných 50 let, od roku 1939 až do roku 1989.

Prozatímní národní rada od prozatímní kapituly v Brně konané 19. 5. 1990 pracovala v následujícím složení: ing. Jiří Tůma – ministr, Josef Korbela, Vladimír Kosek, Marie Kryslová, Vít Pelikán , ing. Jan Přibyl, Miloš Převrátil, Terezie Purová a Lucie Vorlová. Od kapituly v roce 1992 pak ve složení: Jiří Tůma – ministr, členové Josef Korbela, Václav Pták, Marie Kryslová, Lucie Vorlová, ing. Jan Pečený, P. Augustin Šváček OFM Cap., Česlav Křížala OFM.

            Na kapitule 27. – 29. 5. 1994 byla zvolena tato prozatímní národní rada: František Reichel – ministr, Jiří Šenkýř – zástupce, Jarmila Sýkorová, Jiří Kroupa, Vlastimil Brázda, Petr Mejzlík, Luděk Mejzlík, Václav Pták. Na základě diskuse během kapituly se členy odstupující NR a přítomnými kandidáty přijala Národní rada SFŘ tyto úkoly na následující období: Připravit statut a svolat mimořádnou kapitulu, najít sídlo sekretariátu, informovat společenství (vydávání zpravodaje apod.), orientace na vizitace jednotlivých společenství, vypracování adresáře, zajištění duchovní asistence z prvních řádů, mezinárodní vztahy, kanonické ustavení nových společenství a SFŘ ČR, orientace na trpící a nemocné členy SFŘ[1].

Generálními duchovními asistenty v tomto období byli: P. Benedikt Holota OFM, P. Augustin Šváček OFM Cap. a P. K. Skibinský OFM Conv.

            Na základě skutečnosti, že předsednictvo mezinárodní rady SFŘ (CIOFS) na svém zasedání 29. 4. – 4. 5. 1995 posoudilo situaci SFŘ ČR a ustavilo Národní bratrstvo SFŘ České republiky, které organicky sdružuje místní bratrstva na území ČR. A na základě oficiálního dekretu, který byl vydán 24. 6. 1995 v Římě (viz příloha)  bylo vlastně ukončeno přechodné období, neboť následující volební kapitula svolaná na Velehrad 31. 5. 1997 měla již všechny kanonické náležitosti, a proto z ní vzešla i řádně zvolená Národní rada SFŘ ČR.

Řádné volební kapituly SFŘ ČR

 

V plné návaznosti na předchozí prozatímní kapituly v roce 1990, 1992 a 1994 a na veškerou činnost byla svolána první řádná kapitula na 31. 5. 1997 na Velehrad. Zúčastnilo se jí 55 řádně zvolených delegátů. Kapitule předsedal Tibor Klauser, člen CIOFS (z Maďarska). Národní rada byla zvolena ve složení: František Reichel – národní ministr, Josef Brothánek – zástupce národního ministra, Petr Alexa – formátor, Pavel Radhauský – evidence místních společenství, Anežka Fišerová – sekretářka, Václav Pták – ekonom, Jana Kubátová – media, František Žídek - mládež[2]

 Duchovními asistenty byli jmenováni: P. Beneditk Holota OFM, P. Augustin Šváček OFM Cap., P. Kryštov Skibinský OFM Conv.

 Druhá řádná kapitula se konala opět na Velehradě ve dnech 26. – 28. 5. 2000. Volební kapitule předsedala sestra Wilhemina Visser – Pelsma, zástupkyně generální ministryně (z Holandska). Za CIOFS byl delegován P. Lukáš Šebák, provinciál OFMCap. Voleb se zúčastnilo 86 delegátů. Národní rada byla zvolena ve složení: Petr Alexa – národní ministr, František Reichel – zástupce národního ministra, Pavel Matoušek – formátor, Anežka Fišerová – sekretářka, Karel Hasal ekonom a další členové Národní rady: Václav Němec, Marie Hušková, Marie Janáčková[3].

Duchovními asistenty NR jsou: P. Augustin Šváček OFM Cap., P. Petr Alkantara Houška OFM, P. Miloslav Paluch OFM Conv.

 2. jubilejní sjezd terciářů v roce 2001

 Sjezd se konal 30. 6. – 1. 7. na Velehradě v roce 2001, tj. až v dalším stolet, jeho význam však tkví v tom, že: navázal na tradici započatou v roce 1901 a umožnil účastníkům pohled na dění v uplynulém století, konkrétně zde byly na témata týkající se historie předneseny tyto přednášky:

 -         František Cianciala „Období velehradských terciářských sjezdů“[4].

-         J. Tůma „Vznik a počátky Sekulárního františkánského řádu v ČR“[5].

-         František Reichel „Dám vám nové srdce a vložím do vás nového ducha“ – přednáška byla zaměřena na osobnosti SFŘ ve 20. století, význam Velehradu a na činnost SFŘ v posledním desetiletí[6].

-         Jana Budilová „Cesta k apoštolátu sv. Františka – historie vzniku a činnosti sester Apoštolátu“[7].

Celonárodní poutě SFŘ na Svatý Hostýn

 

Tradice obnovených poutí na toto poutní místo spojená s oslavou svátku sv. Františka byla rychle obnovena. Poutí se zúčastňuje každý rok 200 – 300 členů a příznivců SFŘ. Jsou nejen místem setkávání a výměny informací, ale též vyvrcholením zaměření duchovní orientace řádu v daném roce. První se uskutečnila v roce 1993 a pak následovaly v letech:

 1994 (1. 10.)

1995 (6. – 7. 10.) Hlavním celebrantem byl P. Ben Brevoort OFM Cap., přítomna byla generální ministryně SFŘ sestra Emanuela de Nunzio. Členové SFŘ měli možnost si uvědomit svou příslušnost do celosvětové františkánské rodiny.

1996 (4. – 5. 10.) Mši svatou sloužil 4. 10. P. Stanislav Gryń - provinciál OFMConv. a 5. 10. P. Augustin Šváček OFMCap. Byla zde vyhlášena duchovní témata navazující na tříletou přípravu na jubilejní rok 2000, tak jak to vyhlásil Sv. otec Jan Pavel II. v listu „Tertio millennio adveniente“.

1997 (3. – 4. 10.) Mši svatou sloužil apoštolský nuncius G. Coppa – terciář. Současně proběhla obnova křestního slibu.

1998 (2. – 3. 10.) Mši svatou sloužil biskup Jiří Paďour OFM Cap. Současně se uskutečnila obnova biřmování.

1999 (1. – 2. 10.) Mši svatou sloužil provinciál minoritů P. S Gryń. Současně se uskutečnila kající bohoslužba. Oslav se zúčastnila i zástupkyně generální ministryně Wilhemina Visser – Pelsma.

2000 (6. – 7. 10.) V rámci celostátní pouti SFŘ na Svatý Hostýn proběhla celonoční adorace před vystavenou Nejsv. svátostí oltářní. Mši svatou celebroval olomoucký arcibiskup J. Graubner za spoluúčasti P. J. V. Dohnala OFM a P. S. Gryńě OFMCap. Hostem byl národní ministr SFŘ Středoafrické republiky Jean de Dieu Dessande.

Obnova Mariánských poutí Prahou

 

V roce 1650 císař Ferdinand III. dal postavit na Staroměstském náměstí v Praze barokní sloup Panny Marie na poděkování za skončení třicetileté války. Od roku 1652 se konaly k této soše, kterou vytvořil P. Bendl, každoročně poutě z Hradčan[8]. V roce 1918 došlo ke stržení sochy. V roce 1954 krajané v exilu nechali zhotovit a vysvětit sochu Panny Marie „Our Lady in exil“ v Římě a následně ji převezli do Lisle u Chicaga. Zde byla umístěna u benediktinského kláštera a konaly se sem poutě krajanů[9]. V roce 1993 byla tato socha převezena do Prahy a přivítána českou veřejností. Mši svatou 4. září sloužil generální vikář pražské arcidiecéze Msgre Jaroslav Škarvada. Po ní se uskutečnila obnovená 255. pouť Prahou pod vedením členů SFŘ[10].

            V sobotu 7. května 1994 byla slavnostně posvěcena socha Panny Marie instalovaná v zahradě strahovského kláštera. Slavnostní mši svatou sloužil pražský arcibiskup – kardinál Miloslav Vlk za hojné účasti kněží z řad premonstrátů a františkánů. Po litaniích u sochy Panny Marie se uskutečnila další pouť Prahou vedená členy a duchovními asistenty SFŘ. Další poutě se konaly vždy první sobotu v květnu, tj. 6. 5. 1995, 4. 5. 1996, 3. 5. 1997, 2. 5. 1998, 1. 5. 1999, 6. 5. 2000[11].

Cyrilometodějské poutě na Levý Hradec a Velehrad

 

Tradice započatá v období totality pokračovala každoročně i v posledním desetiletí, i když o jednotlivé etapy byl menší zájem (byla řada dalších akcí, dřívější „mladí“ měli již své rodiny apod.). Scházeli jsme se vždy v únoru na Levém Hradci v počtu 60 – 80 poutníků a pokračovali do Prahy. Obdobně vždy v červnu se na Velehradě sešlo na mši svaté a u hrobu arcibiskupa C. Stojana 60 – 100 poutníků[12].

 Poutě k hrobu Dr. F. Noska v Poříčí nad Sázavou

Tyto poutě se konaly každoročně od roku 1936 po celou dobu totalitních režimů a měly své pokračování i v posledních letech 20. století. Jejich přípravu a organizaci řídil Antonín Novák, po roce 1989 o ně pečuje bratr Miloslav Müller ze společenství Praha Spořilov. Většinou se konají dubnovou sobotu blízkou dnu úmrtí Dr. Noska (17. 4.).

 Dosavadním vyvrcholením těchto poutí bylo zahájení arcidiecézního procesu blahořečení bratra Františka Noska, které se uskutečnilo v kostele sv. Václava v Praze Dejvicích 5. 1. 1996. Mši svatou sloužil pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk a koncelebroval postulátor procesu P. K. Pilík[13].

František Reichel

(pokračování)