Sedm kajících žalmů
Ant.: Pane, nevzpomínej na naše hříchy ani na hříchy našich rodičů a netrestej nás za ně.
ŽALM 6
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej!
Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsme z hloubi otřesen.
Na dno vyděšena je má duše - *
jak chceš, Pane, dlouho otálet?
Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
Z mrtvých nikdo už Tě nevzpomene; *
kdo by v podsvětí Tě velebil?
Už jsem vysílen svým naříkáním,
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel.
Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí, *
neboť Pán mé nářky uslyšel;
uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu.
Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci...
ŽALM 31
Šťasten, komu odpuštěna nepravost *
a už je přikryt jeho hřích!
Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní *
a v jehož duši není klam.
Když jsem mlčel, byl jsem zžírán do kostí, *
po celé dny jsem bědoval.
Dnem i nocí mě Tvá ruka tížila, *
až na troud jsem byl vyprahlý.
Konečně jsem se Ti přiznal k špatnosti, *
své zbloudění jsem nesmlčel.
Řekl jsem si: "Vyznám před Pánem svůj hřích!" *
A Tys mi vinu odpustil.
Proto ať se každý, kdo Tě vyznává, *
jen k Tobě modlí v soužení.
Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu, *
až k němu nikdy nestoupnou.
Tys mé útočiště, uchráníš mě běd, *
svou záchranou mě rozjásáš.
"Poučím tě, ukážu ti, kudy jít, *
radu i ochranu ti dám."
Nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň,
které zkrotí jenom uzda s udidlem, *
jinak je nepřitáhneš blíž.
Bezbožný je vydán mnoha trápením;
ale toho, kdo má k Bohu důvěru, *
On zahrne svou milostí.
Radujte se z Pána, kdo jste spravedliví, *
jásejte, kdo jste upřímní!
Sláva Otci...
ŽALM 37
Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Zaryly se do mne Tvoje šípy, *
těžce na mne dolehla Tvá ruka.
Pro Tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
pro můj hřích kost ve mně není celá.
Nad hlavu se nakupily viny, *
tíhou přetěžkou mě obtížily.
Jitří se a páchnou moje rány, *
a to všechno pro mou pošetilost.
Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
celý den se v sklíčenosti vláčím.
Bedra má jsou celá zanícená, *
místečko v mém těle není zdravé.
Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
křičím z hloubi sevřeného srdce.
Pane, Ty znáš každou moji touhu, *
žádný povzdech můj Ti není tajný.
Srdce buší, opouští mě síla, *
už i světlo v očích se mi kalí.
Všichni moji přátelé a druzi
mému neštěstí se vyhýbají, *
ba i příbuzní se drží stranou.
Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít,
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
denně nové lsti si vymýšlejí.
Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
němý jsem a ústa neotvírám.
Tak jsem jako člověk bez sluchu, *
bez schopnosti ubránit se slovem.
Doufám, Pane, v Tebe jediného, *
Ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
Říkám si: "Jen ať jim nejsem pro smích, *
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!"
Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
stále mám svou bolest před očima.
Proto z hloubi přiznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
Silní však jsou moji nepřátelé, *
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
za dobrotu zlem mi odplácejí, *
pasou po mně za to, že chci dobro.
Proto Ty mně, Pane, neopouštěj,
nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
Na pomoc mi pospěš, Pane, Spáso má!
Sláva Otci...
ŽALM 50
Uznávám, špatně jsem činil, * Vždyť jsem už narozen s vinou, * Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, * Odvrať se tváří od mých hříchů, * Neodvrhuj mě od své tváře, * Hříšníky budu učit Tvým cestám, * Odemkni, Pane, opět má ústa, * Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, * Sláva Otci... ŽALM 101 Pane, vyslyš moje prosby, * Dny mé jako dým se tratí, * Podobám se ptáku v poušti, * Popel jídám jako chleba, * Avšak Ty, Pane, trváš věčně, * Národy budou ctít Tvé jméno, * Tak budiž psáno pro budoucí, * Cestou ochabla má síla, * pominou - Ty budeš dále; Sláva Otci...
Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu, *
a z mého hříchu mě očisť!
svůj hřích mám na očích stále.
To proti Tobě jsem hřešil, *
spáchal, co Tobě se příčí,
takže Tvůj soud je správný, *
Tvůj ortel spravedlivý.
matka mě počala s hříchem,
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
ať ve mně trvá Tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z Tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
bezbožní k Tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý!
mé rty Ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se Ti nezavděčím.
Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
Pak se Ti zalíbí v obětech řádných,
zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou Ti býčky klást.
kéž Tě dosáhne můj hlas!
Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den,
nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání!
v kostech spaluje mě žár,
srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem.
jsem jak sýček v sutinách,
chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
ředím nápoj slzami,
pro Tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě - a svrhl zpět!
Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Tvé jméno z rodu do rodu.
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
Milují jej Tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením.
Tvou slávu všichni králové;
až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své Nádheře,
až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou.
ať příští národ Pána ctí!
Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
On z nebe na zem popatřil,
zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
Pak synové Tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před Tvojí tváří potrvá
k cti Tvého Jména na Sióně, *
k Tvé chvále v Jeruzalémě,
až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
dej mi znát těch pár mých dní,
z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je Tvých let.
Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem Tvým:
rozpadnou se jako šat, - *
změníš je, jak šat se mění.
Ty však stále stejný trváš, *
roků Tvých je bez konce.
ŽALM 129
Z hloubi volám k Tobě, Pane, *
Pane, vyslechni můj hlas!
Ať Tvé ucho vlídně slyší *
na mé snažné volání!
Kdybys, Pane, dbal na viny, *
kdopak, Pane, obstojí?
Ty však dáváš odpuštění, *
abychom Ti sloužili.
Doufám, Pane, z duše doufám, *
na Tvé slovo vyčkávám.
Na Pána má duše čeká
víc než strážní na úsvit, *
noční strážní na úsvit.
Izrael ať čeká Pána!
U Pána je slitování, *
On nás štědře vykoupí.
On vykoupí Izraele *
z jeho provinění všech.
Sláva Otci...
ŽALM 142
Pane, slyš mou snažnou modlitbu,
ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
ve své spravedlnosti mě vyslyš!
Nechtěj soudit svého služebníka, *
nikdo z živých není Tobě práv!
Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
A můj duch už ve mně ochabuje, *
srdce trne, sevřeno v mém nitru.
Vzpomínám si na dny dávno zašlé,
stále myslím na všechny Tvé činy, *
uvažuji o díle Tvých rukou.
K Tobě rozpřahuji obě paže, *
žízním po Tobě jak zprahlá země.
Pane, vyslyš mě a neotálej, *
jsem už duchem vysílen a chřadnu!
Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
těm, kdo se stoupili do tmy hrobu!
Dej mi zrána zakusit Tvou milost, *
protože já důvěřuji v Tebe.
Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
neboť k Tobě pozdvihuji duši.
Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
protože má záchrana je v Tobě!
Uč mě jednat podle Vůle Tvé, *
protože jsi jenom Ty můj Bůh.
Dobrotivým duchem svým mě veď, *
abych kráčel rovnou krajinou.
Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
pro svou spravedlnost osvoboď.
Sláva Otci... Amen.
Ant.: Pane, nevzpomínej na naše hříchy ani na hříchy našich rodičů a netrestej nás za ně.
(Zdroj: samizdat)
