Sekulární františkánský řád v Plzni

Naše tichá sestra Anička nás opustila. Částečně již na jaře tohoto roku, když byla hospitalizována, trvale pak ve čtvrtek 10. 12. 2015. Několikrát jsme ji za tu dobu navštívili – v Dobřanech a pak v Mirošově. Při poslední návštěvě přijeli Pavla, Jindra, Karel a Václav pozdě, den po jejím úmrtí. Při všech návštěvách jsme vnímali, že Anička je již na cestě od nás, k Pánu. Slábl jí hlas, pomalu odpovídala a musela si odpověď chvíli rozmýšlet. Přesto se dokázala připojit k modlitbám a také mše v nemocničním kostele, sloužené Otcem Bonim, se pozorně zúčastnila. I smysl pro humor ji přes všechny těžkosti neopustil, usmála se, když se Danka nechtěla při návštěvě posadit a zdůvodnila to tím, že má malé nohy a ty bolej´ méně.  

V Dobřanech byla Anička asi půl roku, její syn jí vyjednával přemístění do domova Harmonie v Mirošově. Když jsem se byl za ní 16. 10. podívat, sestřička mi řekla, že už je Anička v Mirošově. Přáníčko s pozdravem ze společenství a čokoládou jsem jí nemohl předat. Děkuji Karlovi, že spolu s Pavlou a Janou byli pak za Aničkou v Harmonii. Z této návštěvy přivezli poslední dvě Aniččiny fotografie.

Z naší evidence jsem se dozvěděl, že Anička Kroyová, za svobodna Šuldová, k nám do Plzně přišla z jižních Čech. Narodila se 17. 7. 1930, sedm dní nato byla pokřtěna, biřmování přijala v roce 1944. Dětství a mládí strávila zřejmě v Heřmani (okres České Budějovice). Františkánskou terciářkou se stala již v říjnu 1951 a přijala řádové jméno Pavla. Do roku 1953 byla v budějovickém společenství, do roku 1958 pokračovala v Jindřichově Hradci. Své členství v SFŘ obnovila v říjnu 2005 v našem plzeňském společenství. Velkou část života patřili k jejím přátelům Jindřiška a Vašek Ptákovi, od nichž jsme se dozvěděli další informace o Aniččině životě. Po příchodu do Plzně pracovala nejdříve v pivovaru, ale při zaměstnání vystudovala a až do důchodu pracovala jako zdravotní sestra ve škodovácké, později Mulačově nemocnici. Její syn Pavel je psychologem v Praze.

Poděkoval jsem dobřansko-litickému faráři P. Martinu Váňovi a jeho spolupracovníkům, kteří Aničku v Dobřanech vícekrát navštívili s Eucharistií.

Víme, že nám Anička bude chybět. Je toho mnoho, co nám nesdělila. Snad jí její zdravotní oslabení v závěru života nedovolilo příliš vnímat těžkosti stáří a osamění. Věříme, že ji náš Pán přijal s otevřenou náručí.

Dobrotivý Pane Ježíši, prosíme, dej Aničce věčný pokoj. (jaš)