V kapli jsme nejprve modlily skrze statečné svaté ženy v modlitbě nás s radostí vedla Dáša. Potom jsme se probírali myšlenkami papeže Františka.

IV. Misijní poslání vtělené do lidských omezení

40. Církev, jež je misionářskou učednicí, potřebuje růst v interpretaci zjeveného slova a ve svém chápání pravdy. V lůně církve navíc existuje bezpočet otázek, nad nimiž se s velkou svobodou bádá a přemýšlí. Tato rozmanitost pomáhá lépe vyjevit a rozvíjet různé aspekty nevyčerpatelného pokladu evangelia.

41. Enormní a rychlé kulturní změny zároveň vyžadují, abychom věnovali ustavičnou pozornost snaze vyjadřovat trvalé pravdy jazykem, který umožňuje rozpoznat jejich neustálou novost. Při naslouchání zcela pravověrné řeči se někdy věřícím v důsledku jazyka, který používají a kterému rozumí, dostává něčeho, co neodpovídá pravému evangeliu Ježíše Krista. Ve svatém úmyslu sdělit jim pravdu o Bohu a lidské bytosti jim při některých příležitostech nabízíme falešného boha anebo lidský ideál, který není doopravdy křesťanský.

42. Nicméně však nikdy nebudeme moci učinit učení církve něčím snadno pochopitelným a nadšeně všemi přijímaným. Víra si vždycky uchovává jistý rozměr kříže, určitou nejasnost, která však nic neubírá na pevnosti jejího souhlasu.

43. Ve svém neustálém rozlišování může církev také dospět k poznání, že některé její zvyklosti nesouvisejí přímo s jádrem evangelia, a ačkoli se v průběhu dějin hluboce zakořenily, dnes už nejsou interpretovány stejným způsobem a jejich poselství zpravidla není vnímáno adekvátně. Podobně existují církevní normy či předpisy, které mohly být velmi účinné v jiných dobách, ale už nemají stejnou výchovnou a životodárnou sílu. Tomáš Akvinský poznamenal, že na předpisech, které církev přidala později, je třeba trvat s umírněností, „aby život věřících nebyl obtížen“ a naše náboženství se nestalo otroctvím, neboť „Boží milosrdenství chce, aby bylo svobodné“

44. Aniž by se snižovala hodnota evangelního ideálu, je zapotřebí doprovázet milosrdenstvím a trpělivostí možné etapy růstu jednotlivých lidí, jež se utvářejí den po dni. Malý krůček uprostřed velkých lidských omezení může být Bohu milejší než zvnějšku korektní život toho, který prožívá své dny, aniž by čelil vážným těžkostem.

45. Evangelizační úsilí se pohybuje v mezích jazyka a okolností. Vždycky usiluje o co nejlepší sdělování pravdy evangelia v daném kontextu. Misionářské srdce si je vědomé těchto omezení. Nikdy se neuzavírá, nikdy se neuchyluje do vlastního bezpečí, nikdy nevolí sebeobrannou strnulost.

Podněty pro diskuzi:

Odstavce 40. – 41.:

To, co si 60 až 80 procent současníků představuje pod pojmem Bůh, Bohu díky neexistuje. (K. Rahner)

S jakou karikaturou Boha jste se setkali? V čem vidíte příčinu vzniku této karikatury?

Odstavce 42. – 44.:

Zdá se, že otázka předpisů ze židovství a pohanství, která trápila apoštoly a křesťany a kvůli které se pohádal sv. Pavel se sv. Petrem, zůstává stále aktuální. Na jeruzalémském koncilu pak sv. Petr prohlásil, že se nesmí dělat potíže těm, kdo se obracejí k Bohu, a že osvobozuje křesťany od dodržování množství předpisů. Ba dokonce tato otázka, jak píše papež František, „je děsivě aktuální.“

Je jasné, že toto bude především úkol pontifikátu papeže Františka s jeho kardinálským sborem a jednotlivými biskupskými konferencemi až k farním radám s jejich pastýři. Pokud se tak nestane, naděje, které vzbuzuje papež, vyjdou naprázdno. Především Boží lid v rodinách a různých společenstvích se však musí sám sebe ptát, zda je naše víra živá, nebo sestává pouze z plnění předpisů. Ustrnout na předpisech je podobné, jako kdybychom řekli, že jízda autem spočívá především a jenom v přesném sledování značek, které musí být vypiplané do puntíku.

Katolický týdeník 2014/6 (www.katyd.cz/clanky/exhortace-papeze-vi.html)

V čem je dobré někdy porušovat „protokol“? Které církevní předpisy považujete za nejtěžší břemeno na svých ramenou?